Myšlenka pohánět vodíkem auta a další dopravní prostředky není nijak nová a zcela první pokusy se datují až k počátku 19. století. Ale vodík se jako palivo v dopravě po dlouhou dobu příliš neujal a několik málo praktických využití zahrnovalo pokusy pohánět s ním motory vzducholodí, které ovšem byly samy plněny vodíkem jako nosným plynem, či nouzové válečné řešení pro pohon nákladních automobilů.

Dnes ale zájem o vodík roste, zejména v souvislosti s relativním nedostatkem ropných paliv a kvůli zplodinám vznikajícím při jejich hoření, především oxidům síry a dusíku, které poškozují životní prostředí. Vodík se vzdušným kyslíkem naproti tomu shoří a vytvoří jen vodní páru.

Zdálo by se tedy, že v zelených ekologických časech bude vodík první volbou jako palivo pro dopravu. Ale jeho použití má některá úskalí, otázkou je například samotná výroba, která dnes většinou používá jako surovinu ropu, což ekologické aspekty odsunuje do pozadí. Nelze také opomenout skutečnost, že vodík je plyn, a má-li se čerpat do nádrží vozidel, musí být zkapalněn při teplotě -253 °C. To ovšem vyžaduje náročnější technologie pro přepravu i skladování než při využívání benzinu či nafty. Vodík se sice vyskytuje v molekule tvořené dvěma atomy, přesto jsou rozměry těchto molekul tak malé, že mohou pronikat i řadou zdánlivě neprostupných materiálů. Také to vyžaduje určitá technologická řešení a výběr nových materiálů, třeba pro nádrže. I motory a další vybavení vozidel musí být pro spalování tohoto paliva uzpůsobeny. A v neposlední řadě je současnou brzdou zejména absence vodíkových čerpacích stanic.

-253

Vodík je plyn, a má-li se čerpat do nádrží vozidel, musí být zkapalněn při teplotě -253 °C. To vyžaduje náročnější technologie pro přepravu i skladování.

89

V manipulační technice je vodík už dávno realitou. Například ve výrobním závodě BMW v Lipsku pracuje 89 vozíků. Stroje Linde MH zde již najely více než 20 tisíc motohodin.

Vodíkovou infrastrukturu

plánuje vybudovat u silnic Unipetrol. V první fázi chce postavit vodíkové plnicí stojany v Litvínově a v Praze na Barrandově. V další fázi mají přijít projekty v Brně a Plzni.

Vodíkové články

Ale vodík v dopravě nenachází využití pouze jako palivo pro spalovací motory. Možná zajímavějším způsobem jsou palivové články, které dokážou přeměňovat energii z vodíku a vzdušného kyslíku přímo na elektrickou energii, jež pohání trakční elektromotory. Vzniká tak elektromobilní vozidlo bez potřeby těžkých baterií, jejichž nabíjení je náročné na rozvodnou infrastrukturu a ve srovnání s čerpáním kapalných paliv trvá dlouhou dobu. Baterie také zatím stále neumožňují vozidlům dojezd srovnatelný s automobily vybavenými spalovacím motorem.

Vodíkový palivový článek se tak zdá být ideálním řešením, jenže i on má svá slabá místa. Výroba těchto článků není levná, vodíkové palivo nesmí obsahovat nečistoty a během času výkon článků klesá. A i pro palivové články zatím až na výjimky chybí na silnicích veřejné vodíkové čerpací stanice, u kterých by mohly automobily čerpat palivo. Nicméně v poslední době se blýská na lepší časy a první vodíkové čerpačky by se mohly u českých silnic a dálnic objevit ještě letos.

V Řeži vidí ve vodíku budoucnost

Výzkumu a vývoji vodíkových technologií pro čistou mobilitu i energetický sektor se dlouhodobě věnuje firma ÚJV Řež. Mezi její nejvýznamnější projekty patří například trojitě hybridní vodíkový autobus TriHyBus a vodíková plnicí stanice v Neratovicích. Z novějších projektů pak vývoj zařízení pro ukládání energie z fotovoltaické elektrárny, malého vozidla HyVan a vodíkového užitkového vozidla H2 Zebra.

"Aktivní jsme také při vývoji a realizaci plnicích stanic vodíku," říká vedoucí skupiny vodíkových technologií Aleš Doucek. Malá plnička začne letos podle jeho slov fungovat v areálu firmy. "Myslím, že potenciál vodíku v nákladní dopravě je velký. Nevidím totiž mnoho alternativ, jak nákladní dopravu dekarbonizovat nebo v širším slova smyslu zbavit emisí. Vodíkový pohon je realistická a zcela čistá varianta."

Z technického hlediska jsou podle Doucka již všechny nezbytné kroky řetězce zvládnuty, určitou komplikací může být samozřejmě rozsah, ve kterém musí být technologie zavedena. To bude organizačně a při současných cenách technologií i ekonomicky velmi náročné. "Je tedy nezbytné začít s realizací pilotních projektů, které povedou k získání know-how a snížení nákladů," zdůrazňuje Aleš Doucek.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatit Logistiku
Jste předplatitel tištěného titulu? Proveďte aktivaci