Pokud nebudete investovat do vysokorychlostních tratí, během třiceti let bude z Česka země o jednom velkém městě," nastínil předloni výhledy ČR Andrew McNaughton, šéfinženýr britského projektu High Speed Two (HS2), který má rychlovlaky propojit Londýn se severem ostrova, a světový expert na vysokorychlostní železnice. "Největší překážkou není železnice, není to dopravní inženýrství, není to ani otázka výrobce vlaků. Rychlovlaky mění celé státy. Opravdová otázka zní: jak bude Česko vypadat za třicet čtyřicet let? Jde především o velmi vážné, zásadní politické rozhodnutí," uvedl McNaughton při své návštěvě Česka před dvěma lety. V Japonsku tohle rozhodnutí mají dávno za sebou, první trať rychlovlaku šinkansen otevřeli už v roce 1964. Japonská rychlá budoucnost má ale jiné jméno: maglev.

Nagoja je čtvrté největší město japonských ostrovů. Významný přístav má přes dva miliony obyvatel, ovšem v okolní aglomeraci Čúkjó žije na deset milionů lidí. A kvete tam byznys: v oblasti sídlí divize automobilky Toyota, Lexus i výzkumné středisko koncernu Mitsubishi Motors. Už od druhé světové války se právě zde staví japonské letouny. Cesta do Nagoji, známé svou středověkou svatyní Acuta a hradem, trvá z metropolitního Tokia autem čtyři hodiny. Rychlovlak šinkansen − nejlépe ten z luxusní, nejrychlejší třídy Nozomi − těch 350 kilometrů ujede za hodinu a půl. To se má v roce 2027 změnit. Místo zajížďky podél pobřeží po původní trati Tókaidó-šinkansen do Ósaky to má být přímější cestou a daleko rychleji.

Nejde přitom o črtu z rýsovacích prken nebo vzdálenou sci-fi. Nová extra rychlá trasa mezi velkými městy už se staví. Ultrarychlé maglevy, jež by se měly vznášet převážně podzemním koridorem už za pouhých osm let, mají celou trasu o 286 kilometrech z tokijského nádraží Šinagawa do Nagoji proletět za neuvěřitelných čtyřicet minut. Nejvyšší plánovaná rychlost na spojnici šesti stanic totiž činí až 505 kilometrů v hodině.

8 let

je lhůta do spuštění maglevu podle rozhodnutí japonské vlády. Projekt schválila v roce 2011, tři roky nato začala výstavba trati, která má být ve svém prvním úseku (Tokio–Nagoja) spuštěna v roce 2027, do Ósaky o dekádu později.

67 minut

by měla trvat cesta z Tokia do Ósaky, která bude dlouhá 438 kilometrů.

286 kilometrů

měří pilotní úsek nové linky Čúó-šinkansen, na který mají "nosaté" soupravy maglevů vyrazit již v roce 2027. Prolétnou jí za pouhých čtyřicet minut.

603 kilometrů za hodinu

je rekordní rychlost japonského maglevu. Dosáhl jí 21. dubna 2015 maglev L01 se 49 pasažéry v testovacím korytě prefektury Jamanaši.

Minulý týden představila železniční společnost Central Japan Railways (JR), která projekt zaštiťuje, vyhloubený "maglevovský" tunel v prefektuře Gifu. Záměr schválila v roce 2011 japonská vláda a stavba začala před pěti lety. Nový tunel v horské oblasti nese jméno Hijoši a je součástí složitého komplexu staveb jen pár desítek kilometrů od Nagoji. "Vyhloubeno je zhruba 890 metrů tunelu vysokého osm metrů, přičemž dělníci postupují s ražbou rychlostí takových šesti metrů denně. Tunelem povedou dvě trati pro maglevovské soupravy," líčí postup prací místní deník The Japan Times.

Ne po kolejích. Nad nimi

Budovaná trasa se sice jmenuje Čúó-šinkansen, s klasickými šinkanseny ale už nemá mnoho společného. Obsluhu trati budou zajišťovat mírně nad povrchem levitující soupravy, které jsou v koridoru nadnášeny palubními magnety do výše přibližně deseti centimetrů. Nepohybují se tedy na kolech, čímž odpadá zpomalující tření. Tuto technologii dopravy budoucnosti začali Japonci vyvíjet koncem sedmdesátých let minulého století.

Dostala jméno SCMaglev.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se