Přestože dnes nastavené dopravní toky umožňují relativně snadný a rychlý přesun zásilek i na velké vzdálenosti, zboží často putuje zbytečně mnoho set i tisíc kilometrů, aby prošlo třeba jen menší úpravou. Následuje další několikasetkilometrová cesta do jiné destinace kvůli balení a pak další trasa ke spotřebiteli − třeba jen pár kilometrů od místa prvotního zpracování.

Dlouhé putování přináší samozřejmě spoustu negativních jevů, kamiony se zbožím zaplňují silnice a dálnice a při dopravě vzniká řada škodlivých emisí. Ačkoliv podobné výlety výrobci ekonomicky obvykle vycházejí z jeho hlediska docela dobře, vnucuje se otázka, jestli takové plýtvání není zbytečné.

Hodnotit množství zbytečně převáženého zboží samozřejmě není snadné. Statistiky k tomu neexistují a těžko lze také nějak stanovit, které cesty jsou doopravdy zbytečné a kdy má putování sem a tam z hlediska výroby či obchodu nějaké skutečné opodstatnění. Ani výrobci a distributoři se takovým chováním v dnešní době, kdy ekologie představuje stále zásadnější téma, samozřejmě nechtějí chlubit.

Povýrobní operace

Zbytečné převážení zboží může omezit spolupráce logistických a výrobních firem, která umožňuje provádět řadu výrobních a povýrobních operací přímo v logistických centrech u továren.

17 %

Takový je podle propočtů společnosti Logio průměrný podíl distribučních nákladů na celkové maloobchodní ceně zboží.

Cesta do Asie a zase zpět

"Typickým příkladem je zpracování surových materiálů v asijských zemích," říká Martin Plajner, konzultant poradenské firmy Logio. "Kvalitní materiál vyprodukovaný nebo připravený třeba v Evropě se přepravuje do Asie, kde se zpracovává v továrnách. Hotový produkt pak cestuje zpět do Evropy. Důvody jsou poměrně zjevné a ve většině případů se jedná o čistě ekonomické faktory." Konkrétním příkladem může být například ovčí vlna, která se surová vozí do Asie, ale i některé další materiály.

Aktuálním problémem je také to, že výrobní a logistická infrastruktura je tímto způsobem poměrně pevně nastavena. Náklady na změnu, například na výstavbu nových továren, představují další faktor, který brání změně těchto procesů. Možnosti řešení samozřejmě existují, nelze je ovšem příliš zobecňovat, neboť vždy záleží na konkrétní si­tuaci. Je věcí výrobce, která varianta dalšího zpracování jeho výrobků je pro něj možná a smysluplná a jakou strategii při distribuci zvolí.

Strategie optimalizace

Klíčem k řešení této problematiky je uvědomění si vlastního stavu a procesů. Vše proto začíná u dokonalého přehledu o tom, jak zboží a materiál v danou chvíli cestuje a kolik to stojí. Následně je možné hodnotit přínosy a dopady aktuál­ního řešení a zvažovat případné změny. Potíž je v tom, že se jedná o velmi komplexní systém a je třeba zvážit všechny aspekty a kroky v celém distribučním řetězci. Nejde jen o to, jak věci vozit, ale kam je potom dát nebo co tam s nimi lze a nelze dělat. A samozřejmě, kolik to všechno bude stát.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatit Logistiku
Jste předplatitel tištěného titulu? Proveďte aktivaci