Společnost Unilever patří mezi největší globální výrobce rychloobrátkového zboží, přesto není její název všeobecně příliš známý. Známá je ale většina produktů, které nabízí, jako jsou Hellmann's, Knorr, Magnum, Algida, Lipton nebo Rexona a z lokálních pak Míša či Savo (v Česku Unilever sice nemá vlastní továrny, zmíněné značky se ale vyrábějí ve spolupráci s partnery). Ve světě dodavatelských řetězců je ale proslulá i sama mateřská společnost, která se poslední tři roky umístila v čele žebříčku poradenské společnosti Gartner Supply Chain Top 25.

Důvodem je i to, že se Unilever začal v posledních letech soustřeďovat na udržitelnost svého dodavatelského řetězce a snižování uhlíkové stopy. "Udržitelný rozvoj je pro naši společnost důležitý po mnoho let, ale úplně nový rozměr dostal v roce 2010, kdy náš CEO Paul Polman zavedl program udržitelného rozvoje. Jeho vize je, že chceme sice dělat byznys, protože to je očekávání našich akcionářů, ale chceme ho dělat s pozitivním sociálním dopadem a zaměříme se při tom na snížení dopadu na životní prostředí," uvedl Pavel Hampejs. Tomu Unilever přizpůsobil i "toleranci" vůči návratnosti investic, která se u takto velkých koncernů jinak pohybuje většinou do dvou tří let.

Zpátky ke spotřebitelům

Jednou z klíčových oblastí pro udržitelnost podnikání je logistika. Unilever, který spoléhá hlavně na outsourcing logistických služeb, se snaží například snižovat uhlíkovou stopu převedením silniční dopravy na železnici. "Není to tak jednoduché. Ve skladu sice máme železniční vlečku, ale nejsme úplně schopni zajistit, aby zboží nakládali na vlaky přímo v továrnách, protože by byly potřeba investice do nákladových ramp," říká Pavel Hampejs. Částečně se to ale prý daří − na železnici přecházejí zatím hlavně největší továrny koncernu.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatit Logistiku
Jste předplatitel tištěného titulu? Proveďte aktivaci