Svět se mění a společenské vědomí s ním. Co bylo dříve vítané, může dnes způsobovat negativní reakce. Také obaly už nejsou vždy vnímány jako pozitivní produkty pro ochranu zboží při dopravě a distribuci. Stále častěji se hovoří o tom, že mohou představovat hrozbu pro životní prostředí. Obaláři tak musí čelit rostoucím legislativním omezením a dbát na volbu takových materiálů, které je možné snadno recyklovat nebo ještě dále použít. Stále populárnější je i názor, že nejlepší obal je žádný obal.

Jak se proměňuje svět obalových technologií v odpovědi na požadavky udržitelného rozvoje? "Žádný obalový technik ani osvícený marketingový pracovník by neměl pustit ze zřetele důvody, které vedou k balení zboží," říká Vlado Volek, ředitel obalového sdružení Syba. "Chráníme zboží před zničením, abychom mohli dobře žít. Stejný důvod je položen v důrazu na ochranu prostředí, ve kterém žijeme. Žádný z nich by neměl mít absolutní přednost, mají být v nějakém vyváženém vztahu, protože důležité jsou oba."

Obnovitelné materiály

Alespoň částečné řešení sporu mezi požadavky na ochranu zboží při dopravě i prodeji mohou představovat biologicky degradovatelné či recyklovatelné obalové materiály. Patří mezi ně obaly na bázi papíru i některé plastové obaly.

20 %

Obchodní řetězec Kaufland se zavázal do roku 2025 snížit množství plastového odpadu nejméně o pětinu.

"Protože běží hlavně o plasty, podívejme se na ně trošku zevrubněji. V principu máme dva zdroje − fosilní, mezi které patří ropa, uhlí a zemní plyn, a obnovitelné, jako je biomasa či přesněji fytomasa představovaná například cukrovou třtinou, kukuřicí či různými dřevinami," vysvětluje Vlado Volek. "Z nich se vyrobí monomer a následně polymer, tedy vlastní plast. Pokud za bioplast pokládáme plast vyrobený z obnovitelných zdrojů − i ten může, ale nemusí být biodegradovatelný. Zatímco plasty typu PLA (kyselina polymléčná) jsou biodegradovatelné, PE (polyetylén s obchodní značkou Brasken vyrobený z cukrové třetiny) biodegradovatelný není."

V současném zaběhnutém systému třídění odpadu jsou biodegradovatelné plastové obalové odpady nežádoucí příměsí, která snižuje kvalitu recyklátu. Zatím však není racionální návrh postupu, který by byl schopen ekonomicky únosně zajistit oddělení a následné kompostování biodegradovatelných plastů.

Některé materiály recyklací neztrácejí vlastnosti. Patří k nim kovy a sklo, které je možné recyklovat mnohonásobně. Paradoxem skla však je, že se v něm důsledkem recyklací hromadí těžké kovy. Jiná situace je u papíru, v němž se recyklací zkracují vlákna, část z nich se odplaví a výsledný produkt má vedle často dost podstatně horších pevnostních parametrů i nežádoucí chemické složení − nachází se v něm minerální oleje, optické zjasňovače i bisfenol S.

Plasty samy o sobě působením okolního prostředí degradují a za účelem zpomalení této nežádoucí degradace se do polymerů v různé míře přidávají stabilizační látky, které například zvyšují odolnost vůči ultrafialovému záření. V současné situaci plastové recykláty obvykle nemají zaručené vlastnosti, a jsou dokonce dražší než plasty z ropy.

Trendem jsou vratné obaly

Dalším trendem, se kterým se výrobci i uživatelé musí vyrovnávat, jsou vratné obaly. "Jednocestné i opakovaně použitelné obaly koexistují vedle sebe a každá z těchto forem má svoje opodstatnění," vysvětluje Vlado Volek. "Pro dodávku dílů pro montáž finálních produktů, například automobilů, má použití vratných obalů různého provedení svoje opodstatnění. Pro dodávku těchto dílů do servisu například na druhém konci kontinentu má však smysl použít obal jednocestný. Nicméně i oběh vratných obalů dostává zajímavé impulsy, jako je třeba řešení R-R Hybrid, které získalo ocenění Obal roku."

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce IHNED.cz
Chcete si přečíst celý článek?