Reverzní logistika byla v minulosti všemi stranami dodavatelského řetězce maximálně eliminována, s nástupem e-commerce však došlo nejen k jejímu výraznému nárůstu, ale některé společnosti dokonce na tomto prakticky novém odvětví logistiky postavily svoji marketingovou a obchodní strategii, čímž vlastně došlo k přetočení pohledu na obchod a návaznost na logistiku.

Reverzní logistika se tak v současnosti stává prakticky rozhodným ekonomickým parametrem pro výsledné hodnocení obchodních společností z hlediska jejich profitability. Jinými slovy řečeno − to, zda společnost bude, nebo nebude ekonomicky zdravá a úspěšná (parametr EBITDA), zásadním způsobem ovlivní nákladovost souvztažná s reverzní logistikou.

Již na začátku je ale třeba si uvědomit, co bude výstupem na konci zpětné logistiky − prakticky ve všech případech již od samého začátku v tomto procesu neřešíme ziskovost celé operace, ale minimalizaci ztrát z této skutečnosti nastalých.

Jaroslav Skoták
jarvis_5c1236a1498e6a73a1f64bdc.jpeg

Jaroslav Skoták je nezávislý konzultant a interim manažer se specializací na komplexitu a vazby nákupu a logistiky. Jako jeden z prvních v ČR se aktivně podílel na vývoji systematiky reverzní logistiky (RMA, zpětné toky zboží, odpisy, likvidace) u e-commerce a retail společností. Má více než 20 let kontinuální praxe na pozicích obchodní ředitel, ředitel nákupu a ředitel společností, včetně start-upů a exit výstupů s propojeností na due diligence společností a jejich jednotlivých samostatně analyzovaných oddělení.

85 %

zákazníků přestane nakupovat u obchodníků, kteří jim vytvoří bariéry pro možnost vrácení zboží.

5 %

Náklady na logistiku se pohybují u obchodních společností kolem tří až pěti procent z obratu, u reverzní logistiky to je troj- až čtyřnásobek. Množství vráceného zboží je ale menší.

Vymezení zpětné logistiky

Nejprve je ale potřeba si vymezit pojem reverzní logistika − je to proces přemisťování výrobků a materiálů ve zpětném toku, než byl primárně určen při transportu k zákazníkovi (B2B i B2C). Ovšem obvykle tento proces nebyl zamýšlen, nebyl očekáván, nebyl predikován a jeho navrácení vnímáme ve všech polohách jako negativní. Navíc se nevrací vždy v bezvadném stavu a my musíme definovat (kodifikovat) procentuální rozdíl/odchylku poškození zboží oproti výrobku bezvadnému.

Do tohoto procesu pak musíme počítat i zboží nebo obaly k likvidaci, zboží k opětovnému zušlechtění nebo revitalizační činnost. Obecně platí, že s jakýmkoliv obchodním tokem zboží směrem ke konečnému zákazníkovi (dopředná logistika) existuje prakticky 100procentní pravděpodobnost reverzní logistiky. Ovšem to již za jiného objemu, změny stavu materiálu, primárního nebo sekundárního obalu, způsobu přepravy a obvykle porušující pravidla, která se snažíme uplatňovat u dopředné logistiky.

Nároky na odbornost pracovní síly

Reverzní logistika může být (a obvykle i bývá) náročnější na pracovní sílu, odbornost, vícepráce apod. nejen oproti dopředné logistice, ale i oproti samotnému výrobnímu procesu. Když je vrácen nějaký výrobek, dochází k tomu, že může být již bez původního obalu, obvykle primárního i sekundárního, bez identifikačních štítků a průvodních dokladů, návodů a reklamačních protokolů. To vyžaduje poměrně vysokou odbornost pracovníků příjmu zpětných toků, kteří nejenže vše uvedené musí doplnit, ale vlastně musí vůbec identifikovat tyto chybějící parametry, což je bez základní znalosti výrobku v původním stavu, chybějících průvodních dokladů a obalů zcela nerealizovatelné.

Tito pracovníci tak musí být ve srovnání s pracovníky, kteří expedují zcela jednoznačně identifikované zboží v originální, tzv. bezvadné podobě, na vyšší odborné úrovni. Navíc pokud se vezme v úvahu, že existují prodejci, kteří mají 60 000 prodejních položek například v 1200 sortimentních kategoriích, získává toto téma ještě víc na důležitosti.

Každý přijatý kus musí být ručně přebrán, otevřen, identifikován, tříděn, kodifikován, přebalen, určena jeho nová cena, nafocen a uveden znovu do prodeje s informací o míře poškození nebo minimálně s poukazem, že se jedná o zboží v ne stoprocentním stavu. Toto téma by vyšlo minimálně na samostatný článek, jelikož má zásadní vliv na počet pracovníků, nákladovost, rychlost zpracování atd. Ale to až někdy příště.

19 ze 100

Asi leckoho ale napadne otázka ve smyslu − o jakém množství zboží se to vlastně bavíme? Není to jen zcela zanedbatelná, marginální část? Tak prosím, každý, kdo si toto myslí a zrovna nesedí, než budete pokračovat dále ve čtení, usaďte se.

U zboží charakteru elektronika apod. je to cca osm procent, u sortimentu DYI apod. kolem 12 procent a u oblečení a obuvi cca 30 procent! Výsledkem je pak, řekněme, generální číslo ve výši 19 procent! Ano, opakuji, že ze 100 prodaných kusů se průměrně 19 kusů vrátí zpět. Dost na to, abychom o tom napsali článek, ale ještě více na to, aby to leckterou firmu finančně položilo.

Někdo to musí zaplatit

Kdo zaplatí vrácení zboží od koncového zákazníka zpět k prodejci, je dáno zákonem, dle rozhodnutí zákazníka, ve kterém okamžiku se rozhodne zboží vrátit, ale jak jsme si již výše řekli, často je reverzní logistika (tedy pro koncového zákazníka výraz "možnost zboží vrátit") používána jako marketingový nástroj.

A pokud je společnost extrémně prozákaznická, pak nakupujícímu nabídne dodání zdarma, tedy na náklady obchodníka, a rovněž nabídne tutéž službu i zpět. Tedy pozor − obě cesty jsou zdarma! Někdo to ale přece jen musí zaplatit…

A na chvilku pojďme zpět do skladu. V distribučním centru přibližně 80 procent práce zahrnuje transport položek od příjmu na pozici, následně na výchozí, vychystávací pozici, příprava a transport na expedici.

A nyní k tomu všemu přidáme práci, která musí proběhnout před touto manipulací u zpracování položky, která je v ne 100procentním stavu. Je spočítáno, že na příjem a zpracování tisíce položek ve zpětném toku je třeba pět až šest zaměstnanců v režimu HPP. Ale musí se jednat (jak už bylo řečeno) o poměrně vysoce kvalifikované pracovníky, s vysokou mírou zbožíznalství, kteří jsou pro společnost poměrně důležití a velmi slušně placení. Také jejich zapracování je poměrně zdlouhavým procesem.

Automatizace kodifikací

Navíc − zatímco automatizace v dopředné logistice postupuje mílovými kroky a lze ji poměrně úspěšně zavádět, v případě reverzní logistiky je automatizace na skladě prakticky vyloučena. Identifikace, kontrola mechanické bezvadnosti a vizuální kontrola, případně doplnění chybějících dílů a návodů byly, jsou a budou vždy prací více či méně ruční. Maximálně může být automatický režim omezen na opakující se prvky, vady, chyby apod.

Kde však lze učinit vzhledem k problematice zpětných toků zlepšení a významný posun až k zautomatizování, je posílení softwaru a zpracování veškerých problematik do unifikačních kódů a nápočtových koeficientů (tzv. kodifikace) a jejich zavedení do systému.

Článek pro předplatitele
Ještě na vás čeká 60 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.

Máte již předplatné? Přihlaste se.

Přihlásit se

Jste předplatitel tištěného titulu? Proveďte aktivaci.