Společnost BITO představila první vlastní počin v automatizaci - jednoduchý bezpilotní vozík (AGV) pro přepravu přepravek a kartonů s názvem Leo Locative, který není propojený s informačním systémem.
Společnost BITO představila první vlastní počin v automatizaci - jednoduchý bezpilotní vozík (AGV) pro přepravu přepravek a kartonů s názvem Leo Locative, který není propojený s informačním systémem.
autor: Radek Novotný

Název Leo Locative může v Česku vyvolat dojem, že se jedná o jakousi lokální erotickou pomůcku nebo časopis. Ve skutečnosti jde ale o automatický vozík pojmenovaný podle zakladatele společnosti BITO Leopolda Bittmana a v Německu uvedená asociace nikoho nenapadne.

BITO je především dodavatel regálových systémů a různých typů přepravek, takže tímto vozíkem vstupuje na nové pole, byť zatím ve zjednodušené formě. Právě to má být ale hlavní výhoda celého systému - rychlé nasazení, rozumná cena a jednoduché ovládání.

Leo Locative, jehož pilotní verzi firma poprvé představila na veletrzích v loňském roce a která se začíná prodávat po kompletním dokončení vývoje až nyní, má sloužit primárně k jednoduchému transportu přepravek a kartonových krabic do rozměrů 600 x 400 x 400 mm.

Navigaci zajišťuje na zemi nalepená páska, kterou lze jednoduše přemístit a tím změnit dráhu. Vozík se pohybuje podle toho, kde jeho kamera vidí barvu pásky. K dispozici je proto několik barev, protože páska se musí lišit od vzhledu podlahy. Zároveň lze koupit nalepovací proužky s různou odolností vůči tomu, jak moc budou přes dráhu přejíždět další vozíky nebo přecházet lidé. Pásky se samozřejmě liší také cenou. Pokud se dráha přeruší, vozík je schopný přejet až 30centimetrovou "navigační" mezeru. Lajnu lze na zem i nastříkat, pak je ale složitější trasu v případě potřeby zrušit. Když se před AGV objeví překážka vyšší než pět centimetrů, sám se zastaví.

Vlastní QR povely

Vozík obvykle pracuje v kombinaci s pracovními stanicemi. Jde o konstrukce, pod kterými AGV podjíždí a bere si z nich přepravku nebo ji předává. Stanice lze napojit například na gravitační dopravník, takže obsluha může skládat přepravky do zásoby a nemusí čekat, až si vozík jednotlivé krabice odveze.

Výhody automatizace
  • Zvýšení efektivity
  • Snížení počtu pracovníků
  • Nižší provozní (mzdové) náklady
  • Nižší chybovost
  • Zvýšení průtoku materiálu/zboží
Nevýhody automatizace
  • Vysoké vstupní náklady
  • Složité nasazení
  • Vyšší nároky na kvalifikaci obsluhy/servisu
  • Ohrožení provozu v případě poruchy
  • Vysoká závislost na dodavateli řešení

Vozík se spouští zmáčknutím tlačítka a pak už sleduje svou dráhu a vykonává úkony, které jsou zanesené do štítků s QR kódy, jež jsou umístěné podél pásky. Ty mu například říkají, kde má naložit nebo vyložit náklad či kde má najet na odbočku v případě, že neveze žádné břemeno. Na stroji je totiž senzor, který to pozná. Neumí ale rozeznat, jaká je hmotnost nákladu. Maximální nosnost 20 kilogramů tak musí hlídat člověk. Pokud to zanedbá, pravděpodobně se nic nestane, protože vozík uveze mnohem víc, například lehčího člověka, jak ukázal "test" v české kanceláři výrobce.

Díky tomu, že má vozík oficiálně tak nízkou maximální nosnost a jezdí rychlostí tři kilometry za hodinu, nepodléhá přísným bezpečnostním normám, a jeho nasazení je tak velice jednoduché. Teoreticky je otázkou desítek minut, v reálu je ale vždy potřeba vypilovat zejména správné umístění dráhy a štítků s příkazovými kódy. Pokud je potřeba, aby vozík vykonal práci, pro kterou ještě neexistuje příkazový kód, je možné ve spolupráci s dodavatelem vytvořit úplně nový štítek.

Jeden vozík může jezdit po několika trasách, a to díky "výhybkovému" zařízení, které slouží k výměně příkazových štítků. V přípravě už je také displej, na kterém se budou promítat různé QR kódy bez nutnosti manuálního přenastavování.

Podřízení jednoduchosti nasazení

Cílem vývojářů bylo co nejjednodušší nasazení Lea Locative. I proto není možné jej napojit na externí software. Součástí této strategie je také to, že AGV pohání energie z klasické olověné baterie, která je až třikrát levnější než lithium-iontová. Výrobce předpokládá, že zákazník nasadí Leo Locative v případě, že má pracovat prakticky neustále. Proto by se nevyužilo krátké dobíjení v přestávkách, což je výhoda právě li-ion technologie. Místo toho se levnější olověná baterie, která má vydržet pracovat osm až 12 hodin, při delším provozu mění za nabitou.

20 kg

Taková je oficiálně maximální nosnost stroje Leo Locative.

8250

Tolik eur stojí základní startovací sada Leo Locative, která obsahuje jeden transportér a doplňky. Sada se dvěma dvoustrannými stanicemi pak začíná na 13 500 eur.

Podle obchodního manažera firmy BITO Radima Špidlena lze Leo Locative dodat zhruba za 14 dnů. A jelikož zatím alespoň jeden kus bude k dispozici i v pražské pobočce, v případě poruchy bude možné lehký, jen 42 kilogramů vážící stroj rychle nahradit novým.

Leo díky své jednoduchosti nemá řadu nevýhod klasické automatizace, jako jsou vysoké pořizovací náklady, složité nasazení nebo vyšší nároky na kvalifikaci obsluhy. Na druhou stranu má i řadu omezení. Například zmíněnou nízkou nosnost, malé maximální rozměry nákladu, absenci napojení na vyšší informační systém, jednosměrný provoz nebo nízkou rychlost.

I přesto je využitelný v řadě typů provozu. V nejjednodušší formě jej lze nasadit jen pro transport bez použití stanic. Díky stanicím lze ale práci Lea ještě více zautomatizovat a tím ho více vytížit, protože k předávání nákladu není potřeba člověk. Základní využití je pro přesun materiálu nebo zboží z jednoho místa na druhé, dále pak pro shromažďování z více bodů do jednoho nebo naopak rozesílání z jednoho místa na více míst. Využít se dá třeba pro zásobování výrobních linek lehkým materiálem, pro přepravu hotových nebo vychystaných výrobků k balení nebo na expedici, ale i k návratu materiálu k opravě, přepravě prázdných boxů k mytí či opětovnému naložení.

V Německu, kde šel Leo Locative do prodeje dříve než v Česku, už systém využívají první zákazníci. Hlavní referencí je výrobce ložisek a souvisejících produktů SKF v Berlíně, kde stroj jezdí po okruhu dlouhém 300 metrů a celkem denně ujede 40 kilometrů. Aktuálně se tam připravuje složitější nasazení.

Základní startovací sada, která obsahuje jeden transportér a doplňky jako pásky, nálepky nebo nabíječku, stojí 8250 eur (212 tis. Kč). Pokud sestava zahrnuje i dvě jednostranné stanice, cena začíná na 11 tisících eur (283 tis. Kč) a sada se dvěma dvoustrannými stanicemi stojí 13 500 eur (347 tis. Kč).

Oproti složitějším bezpilotním vozíkům, jejichž cena se pohybuje v milionech, tak jde o mnohem levnější, ale také co se týče možností omezenější variantu. "Máme ambici zaplnit díru na trhu," říká obchodní manažer BITO Martin Hynčica.

Vítěz IFOY a další mini AGV

Na trhu existují i další podobná zařízení, jako je Leo Locative. Na loňském německém veletrhu CeMat například firma SSI Schäfer prezentovala své AGV s názvem Weasel, které získalo cenu v soutěži o nejlepší manipulační techniku IFOY v kategorii intralogistická řešení za nasazení ve skladu firmy NextLevel Logistik. Weasel také jezdí pomocí optického rozlišování pásky, kterou lze jednoduše přesunout a dráhu tak změnit.

Na letošním LogiMatu pak byla k vidění například menší AGV od firem jako Logistic Jet, Strothmann, Serva, Creform nebo Omron Adept. Většinou se pohybují podle magnetické pásky nebo pomocí laserových senzorů.

Autoři: Radek Novotný