Třicetiletý inženýr přemýšlel nad tím, jak co nejjednodušeji přidělit kód každému druhu zboží, a urychlit tak odbavování u pokladen. Sám Woodland později vyprávěl, že řešení ho jednou napadlo během lenošení na pláži. Coby někdejšímu skautovi mu na mysli vytanula Morseova abeceda, a tak začal prsty do písku kreslit zprávu složenou z teček a čárek. V jednu chvíli bezděky přitáhl ruku k sobě, takže se z teček staly dlouhé tenké linky.

Myšlenku začal Woodland rozvíjet se svým kolegou z Drexelova technologického institutu Silverem. Na základě optického systému, který sloužil v kinech k synchronizaci zvuku a obrazu u filmů, vyvinuli čtečku čárového kódu a spolu s kódem si ji nechali patentovat. Není bez zajímavosti, že podle tohoto původního návrhu měl kód podobu bílých linek na černém podkladě, tedy opačně, než je tomu dnes.

Čárový kód byl v obchodě poprvé komerčně nasazen až v roce 1974, ani poté ale do nové technologie nechtěl investovat žádný z velkých obchodníků a všichni raději vyčkávali, co udělá konkurence. Masověji se tak čárový kód v obchodech prosadil až v 80. letech.

V současnosti existuje celá řada druhů čárových kódů, z nichž některé se používají například jen v průmyslu, jiné v knihovnách či při třídění pošty. Každý den čtečky po celém světě naskenují zhruba pět miliard jednotlivých čárových kódů

Související