Nová Tatra Phoenix je přesně taková, jaké má nákladní auto být – variabilní. Zákazník si tak může vybrat z celé řady nástaveb i počtu kol. K dostání jsou verze 4x4, 6x6 i 8x8 a také 8x6. Můžete na Tatru nasadit kabinu pro řidiče a jeho závozníka, nebo si pořídit lůžkovou úpravu na delší cesty. Uvažuje se i o čtyřdveřové verzi. Kabina vždy ale bude pocházet od spolumajitele podniku DAF.

Pod kabinou je umístěn řadový šestiválec s objemem 12,9 litru, který může dosahovat výkonu 265 až 375 kW. Jeho velkou devízou je nejen síla, ale i poměrně tichý provoz. To byl můj první poznatek, když jsem se vyšplhal do kabiny a začalo mé školení. Vlastním totiž jen řidičský průkaz B. Tatra se ale prý řídí jako běžné auto, tak by to neměl být problém.

I tak si ale raději vybírám verzi s automatickou převodovkou. „Ta je přímo pro blondýny,“ směje se Hynek Tomke z Tatry, který dnes oželel pauzu na oběd, aby mne doprovázet na uzavřeném polygonu za branami kopřivnického závodu. Jedinou nevýhodou je, že k testovací jízdě je k dispozici pouze provedení pro Asii, tedy s řízením na pravé straně. Nevadí, dovolená na Maltě a testovací jízdy ve Velké Británii ve mně zanechaly alespoň trochu odhadu na opačnou stranu.

„Je to jednoduché. Stačí odbrzdit, zařadit D a přidat plyn. Auto si řadí samo,“ vysvětluje mi Tomke. Chvíli pátrám po páce automatu, nakonec najdu otočný ovladač, který vypadá spíš jako nastavení klimatizace nebo redukce. I tak jsem ale rád, že se nemusím prát se šestnáctistupňovým manuálem ZF. Dokonce i pan řidič, který s novým Phoenixem už jezdí několik týdnů občas nemůže nějakou tu rychlost v kulise najít. „Je to o zvyku. Kdybych s tím jezdil o něco déle, problém to nebude,“ tvrdí.

Plynový pedál má velmi krátkou dráhu. Šlapu tedy co nejvíce a náklaďák se rozjíždí. Akcelerace je na rovině slušná, jen ji občas přeruší přeřazení automatu. Omezovač je nastaven na 89 km/h, víc by se mi ani v takto vysokém, širokém a dlouhém voze jet nechtělo. Posilovač řízení je aktivnější než v malém Fiatu, oproti němu se ale do zatáčky a při otáčení pěkně ukroutíte. Naplocho položený volant se může mnohokrát otočit kolem své osy přes dlouhý převod řízení. Na druhou stranu se dá s tak velkým vozem manévrovat velmi dobře na malém prostoru.

Po chvíli jízdy si na auto rychle zvykám. Prvotní nedůvěra opadá a mohu si tak všímat toho, jak je vůz komfortní. Odpružení sedačky je špičkové. „Vidíte, jedeme na maximum a můžeme si spolu klidně povídat,“ chválí Tomke Phoenix. To prý dřív vůbec nebývalo zvykem. Auto poslouchá na slovo, jen je potřeba se ještě sžít s brzdami. Jsou velmi ostré, zřejmě dimenzované na velký náklad na korbě.

 

Tatra Phoenix má velké ambice v těžším terénu. Nechybí tu vzduchový podvozek, a uzávěry diferenciálu. Pro vůz nejsou překážkou velké výmoly, rigoly, prudká stoupání či zničené silnice. Polygon nabízí spoustu nástrah, všechny ale vůz snadno překonal. Je na něm patrné, že si Tatra slibuje velký zájem i z východních trhů. Příští rok by chtěla vyrobit a prodat celkem 1200 kusů.

Blížím se na rovinku, motorová brda auto zpomaluje a jsem u cíle. „Pssst,“ Tatra si klasicky upustí trochu vzduchu a testovací jízda končí. Jsem plný dojmů, hlavně těch pozitivních. Řídit velký nákladní vůz je pro někoho, kdo má v kapse jen řidičák třídy B, velký zážitek. Opravdu to nebylo nic těžkého, navíc to bylo poměrně zábavné.

Stěžejní model Tatry se tedy povedl. Snad se mu bude dařit, protože k tomu má všechny potřebné předpoklady.