Nastupuje on-line sledování výroby i distribuce

Kam se podle vás posune v příštích letech identifikace v logistice a průmyslu?

Myslím si, že bude směřovat k čím dál větší automatizaci. Nedomnívám se ale, že by se v logistice masově prosadily plně automatizované sklady. To si můžou dovolit jen nejmovitější firmy a podle mých informací jsou v České republice pouze jednotky skladů, které jsou plně automatizované.

Ale čím dál větší roli bude hrát částečná automatizace, například v podobě stacionárního snímače a dopravníků, kdy se vychystávací krabice pohybuje po pásu a zastaví se u určitého skladníka, který do ní vloží zboží. Používá se to často třeba u distribuce léčiv. Skladníkům to značně ulehčuje práci s vychystáváním.

Jaké jsou aktuální trendy v oblasti čárových kódů?

Přechází se od 1D ke 2D kódům. Hlavní důvod je, že se do 2D kódů vejde mnohem víc informací na stejnou plochu. Druhý důvod souvisí s vývojem techniky. V tuto chvíli nastává éra přechodu od klasických 1D čteček takzvaným imagerům, které snímají v ploše. Je to princip digitální kamery, kdy se vyhodnocuje celý obrázek, takže tyto čtečky umí číst i 2D kódy, a to stejně kvalitně a rychle jako 1D. Také cena této technologie šla výrazně dolů. Oproti situaci před pěti až deseti roky jsme přibližně na 50 procentech ceny.

Rovněž se zpřísňuje legislativa. Na paletové etiketě pak může být vedle povinných polí i doba exspirace, výrobní čísla a řada dalších informací. Pokud tam bude příliš mnoho kódů, tak je etiketa relativně složitá na čtení a zbytečně to prodlužuje proces skenování. Kdyžto 2D kód může obsahovat všechno najednou a údaje se přečtou jedním pípnutím.

Objevují se vedle RFID a 1D nebo 2D kódů i nějaké nové nosiče identifikačních informací?

Další nosiče se neobjevují a čárový kód stále jednoznačně dominuje. Ale objevují se nové trendy jako například rozšířená realita. Nebo se hodně rozšiřují technologie jako hlasové vychystávání či vychystávání pomocí světelných signálů. Nejde však o nové nosiče informací.

Mezi 2D kódy se objevuje nejvíc DataMatrix a QR kód. Který se používá víc?

Jeden bych k tomu doplnil. Trochu mě mrzí, že se zapomíná ještě na typ PDF 417, který byl dřív hodně populární.

QR kód přišel z Asie a u nás je rozšířený primárně pro marketingové aktivity, kdy většinou obsahuje jen link na nějakou webovou stránku, kde se dovíte víc o určitém výrobku. V logistice a ve výrobě se obvykle používá víc DataMatrix, a to nejen u nás, ale i v západní Evropě nebo Spojených státech.

DataMatrix se také často používá ve formě přímého značení - takzvaný direct part marking neboli DPM.

To je technologie, kdy je kód přímo vyleptán nebo vyražen do povrchu výrobku. Používá se v situacích, kdy potřebujete, aby kód přežil stejně dlouho jako výrobek. Nejčastěji je to v automobilovém průmyslu, kdy je nutné, aby daná součástka byla jednoznačně identifikovatelná, a kód obsahuje datum výroby, číslo šarže atd. Používají se na to pak speciální čtečky, které mají ve snímači trochu jinou optiku.

Myslíte si, že 2D kódy časem převálcují běžné 1D čárové kódy?

Není možné říct, že čárový kód skončí, ale určitý trend tu je. Například retail se ubírá směrem, kdy by součástí výrobku, speciálně potravin, mělo být třeba datum exspirace. To samé platí pro značení léčiv.

Náhradní řešení

O RFID se dřív mluvilo jako o technologii budoucnosti. Přesto se zatím příliš neprosadila. Proč?

Důvodů je několik. První a základní je cena. Řešení na bázi RFID je prostě dražší. Pak je tady několik technologických omezení. RFID funguje na principu elektromagnetického vlnění, takže v případě, že je čip umístěný u kapalin nebo na kovovém podkladu, dochází z hlediska fyziky k ovlivnění vyzařovaného vlnění, tudíž snímací vlastnosti jsou problematické.

Za dlouhou dobu vývoje této technologie ale vznikla opatření, která tyto problémy řeší.

To ano, řešitelné to je, ale za cenu vícenákladů. A proč řešit nějakou problematiku jinou technologií, když stávající technologie vyhovuje a není důvod ji nahrazovat.

Nemyslím si ale, že by RFID byla mrtvá technologie. Nachází uplatnění, ale rozhodně tu není trend, že by nahrazovala čárový kód.

Kde se nyní využívá nejvíc?

Nejčastěji se využívá v rámci maloobchodu k identifikaci a sledování oběhu oblečení. Můžu tak pomocí čtečky identifikovat například košili, jakou má velikost, kolik stojí atd., aniž bych ji rozbaloval a hledal visačku. Obecně řečeno, RFID se využívá tam, kde čárový kód z technologických důvodů nedává smysl nebo je hůře použitelný.

My jsme například nedávno realizovali projekt, kdy se hlídá distribuce kovových výrobků, které jsou uložené v plastové krabici. Boxy jsou naskládané na paletě, do nich je vložen čip a při průjezdu snímací bránou dojde k jednorázovému přečtení všech krabic a vyhodnocení, jestli je všechno v pořádku.

V okolí kovových předmětů ale RFID nefunguje správě.

Musel se najít speciální čip, který vyhověl, a muselo se definovat přesné umístění uvnitř krabice, aby nedošlo k interakci mezi kovem a anténou.

Zajímají se vaši zákaznici o sledování zboží v reálném čase?

Máme takové projekty. Směřují do oblastí, kde bychom to asi čekali. Jde hlavně o sledování rozvozu potravin, léčiv nebo drahých materiálů. S tím bývá spojený přenos informací o teplotě, rychlosti pohybu nebo nárazech. Tady bych se ale přesunul k internetu věcí, pod což se tyto záležitosti dnes shrnují. To je trend, kterému věřím výrazně víc než plné automatizaci skladového a manipulačního vybavení, a myslím si, že takové aplikace se velmi brzy začnou rozšiřovat.

Internet věcí je vlastně pojmenování něčeho, co se do jisté míry používá už delší dobu. Nyní vznikají platformy, které můžou vytvořit standard, aby se to mohlo nasazovat masověji do celé řady dalších oblastí. Například se v tuto chvíli začíná víc diskutovat i o sledování jednotlivých strojů nebo výrobků v průběhu výrobního procesu v továrně nebo ve skladu. Do teď se to řešilo jen v rámci lokální sítě, kdy informace neopustily budovu, ale v současnosti se začíná objevovat tento nový trend. I my máme rozpracované projekty, které se zaměřují na sledování pohybu zboží od naskladnění na ložnou plochu vozu po dodání zákazníkovi.

Jaké technologie k tomu využíváte?

Funguje to na bázi čipů, které jsou umístěné u zboží, a v rámci vozidla je umístěný sběrný bod, který bezdrátově pomocí nízkoenergetického bluetooth sbírá z čidel data o teplotě, rychlosti a nárazech a potom je v podstatě přes SIM kartu přenáší do cloudového prostředí.

Nasazení od 300 milionů

Troufnete si odhadnout, jaký podíl firem v ČR řídí svou interní logistiku pomocí systému řízeného skladu - WMS?

Je velmi těžké to odhadnout, protože řada firem využívá WMS, které je jakoby součástí podnikového informačního systému. Říkám "jakoby" proto, že někdy to opravdu tak je. Například SAP má svůj speciální modul, který je plnohodnotný warehouse management system, jež opravdu řídí chod skladu. Pak je ale řada menších informačních systémů, které se tváří, že mají také WMS. Ve skutečnosti to ale je jen modul skladové evidence, který neřídí chod skladu. Oproti tomu skutečné WMS umí doporučovat skladníkovi optimální vychystávací trasu, zaskladňování zboží podle obrátky včasné doplňování zboží do vychystávací zóny a spoustu dalších věcí.

Odhad bude tedy opravdu jen hrubý. Myslím si, že třetina skladů funguje na bázi tužka-papír, třetina na bázi té elektronické skladové evidence a třetina využívá WMS.

To není tak špatné, jak jsem myslel.

Doba se mění. Od začátku krize máme meziroční nárůsty nasazení WMS v řádu desítek procent. Dnes se klade větší důraz na efektivitu práce a chybovost. Řada firem dodává do řetězců, a když tam doveze špatné zboží, tak jim řetězec buď vrátí celý kamion, nebo jim dá pokutu.

Jaká bývá chybovost u intuitivně-papírové formy a jaká u WMS?

To se hodně liší, takže opět těžko odhadovat. Zákazníci, kteří používají tužku a papír, nám říkají, že to jsou jednotky procent. S řízeným skladem se dostáváte minimálně o jeden řád níž, takže jsou to desetiny až setiny procenta.

Nabízíte systém řízeného skladu Accelos od americké firmy HighJump, ale také svůj WMS systém K.Warehouse. V čem se liší?

Chceme mít připravené dvě varianty WMS. Jedno opravdu velké řešení, které se implementuje po celém světě, a jedno, které je flexibilnější.

Které softwarové produkty si vyvíjíte sami a co přebíráte od partnerů?

Kromě zmíněného amerického systému řízení skladu jsou všechny ostatní softwarové systémy, které nabízíme, čistě naše produkty.

Lze zjednodušeně říct, kdy má nasazení WMS pro firmu smysl?

Praxe nám ukázala, že se benefity WMS projeví naplno primárně u firem, které fungují jako distributoři, a jejich obrat se pohybuje od 300 milionů korun výš. Pod tuto hodnotu obvykle není nutné, aby měla firma tak sofistikovaný systém. Z hlediska počtu pracovníků ve skladu by pak měla mít 10 a více skladníků, ideálně během jedné směny. Máme ale implementace i u menších firem.

Kolik stojí nasazení WMS?

Záleží na funkcionalitách a na počtu skladníků, protože každý potřebuje terminál, což je náklad kolem 30 až 40 tisíc. Implementace se obvykle pohybují mezi 1,5 až 4 miliony korun se vším všudy - tedy nasazení, licence, bezdrátová síť a terminály.

Strojové vidění

V současné době se prosazují různé vychystávací technologie. Na vašem webu jsem našel systém pick-by-e-paper. Můžete jej popsat?

Myšlenka je taková, že v některých lokacích, kde se často mění zboží, které se tam vychystává, se nevyplatí pořád přelepovat etikety. Osadíme je proto takzvaným elektronickým papírem - jakousi visačkou, kterou můžete znát z některých supermarketů, kde se používají jako proměnlivé cenovky. Informace o skladové pozici se tak můžou variabilně měnit. Je to také propojené s WMS, takže údaje se mění automaticky.

U jednoho zákazníka nyní implementujeme elektronické regálové etikety, kde je možnost i vícebarevného "inkoustu". Je to naše pilotní instalace. Využívá se to ale jen pro vybrané lokace. Kdyby se takto měl osadit celý sklad, bylo by to cenově neúměrné.

Dotkli jsme se už částečně nového trendu - rozšířené reality. Prosadí se podle vás v každodenní praxi?

Myšlenka Google Glass potřebuje ještě dotáhnout. Pokud má mít člověk na hlavě osm hodin takové brýle, může to vést k psychickým poruchám. My nyní zvažujeme projekt, který má podobný princip. Zkusíme využít terminál, který je zvláštní v tom, že má trochu jinou ergonomii, kdy skladník se dívá na displej, aniž by musel terminál naklápět. Zřízení má také kameru, pomocí které se na displeji zobrazuje to, co je před terminálem. Skladník tak jde, dívá se jen na displej terminálu, kde běží on-line video z kamery. My nyní chceme vytvořit nástroj, který vloží k lokacím v regálech, které se pomocí kamery zobrazují na displeji, informace o požadované logistické operaci. Tuto myšlenku rozvíjíme s výrobcem terminálů Zebra Technologies.

Displej na terminálu tak ale bude muset být dost velký.

Nebude, protože nepotřebujete vidět detaily. Stačí, když víte, kam jdete, a rozeznáte danou lokalitu ve skladu, ve které se bude s něčím manipulovat.

Myslím si, že pro skladníky to může být pro práci mnohem příjemnější než brýle. Ale zatím je to jen ve fázi nápadu. Hlavně potřebujeme vytvořit mapu skladu, která bude nahraná do terminálu, a aplikace pak zvýrazní požadovanou lokalitu a popíše požadovanou činnost.

Ptají se vás zákazníci na řešení zahrnující rozšířenou realitu?

Musím říct, že skoro vůbec. Je to populární téma, ale do praxe se zatím nepřenáší. Byl jsem nedávno na mezinárodní konferenci jednoho z našich dodavatelů a tam se mluvilo o tom, že rozšířená realita byla velké téma před třemi roky, ale dodneška nejsou realizované skutečné projekty, všechno je zatím na bázi studií.

Na posledním veletrhu LogiMat, kde byly chytré brýle velice častým tématem expozic, jsem se bavil s několika dodavateli a ti mi ukazovali reference, kde je rozšířená realita už nasazená. I když takových projektů není mnoho.

Myslím si, že ty implementace jsou ale zatím spíš ve fázi pilotních projektů.

Teď se budu tvářit trochu vizionářsky: Stejně jako chytré brýle, které bude potřeba přetvořit, protože to asi není úplně to správné řešení, zřejmě nepřežijí v současné formě dlouhodobě ani mobilní terminály. Myslím si, že jednou vznikne jedno univerzální zařízení, které spojí všechny trendy do sebe - bude schopné vytvářet rozšířenou realitu, bude umět pick-by-voice atd.

Jedna z technologií, které nabízíte v rámci automatizace procesů, je strojové vidění. Kde se využívá?

Například jsme pro jednu firmu řešili označování výrobků štítky s kódy a na závěr se muselo verifikovat, jestli je to výrobek označený správným štítkem, který je nalepen na správné pozici a ve správné barvě. Je to poměrně složité řešení, které zahrnuje aplikátor, čtečku čárových kódů a kameru, která zajišťuje strojové vidění, pak zpracovává ten obrázek a vyhodnocuje, jestli je všechno v pořádku. Je to rozhodně jeden ze směrů, který je zajímavý a bude se rozvíjet.

Plánujete v blízké době nějaký nový produkt?

Chceme uvést produkt, který souvisí s prací techniků v terénu. Jde o sledování operací, které dělají. Je to cloudové řešení, takže bude možné technikovi přidělovat servisní zakázky i vzdáleně. Chtěli bychom to uvést na trh na podzim.

Dosovský vývojář

Jste akreditovaný partner GS1. Co to pro vás znamená, co vám to přináší?

Znamená to pro nás, že musíme do partnerství investovat trochu času. Musíme chodit na školení a skládat zkoušky, které dokládají, že těm standardům rozumíme a umíme je aplikovat. Benefitem je, že jsme schopní nabídnout zákazníkovi řešení, které bude odpovídat standardu GS1. Jinak řečeno, díky značení od nás bude zákazníkova paleta s výrobky kompatibilní s tím, co používají jejich zákazníci po celém světě. Systém GS1 se používá hlavně v maloobchodě, velkoobchodě a v logistice. Třeba automobilový průmysl má ale své specifické standardy. A pokud firma potřebuje identifikaci jen pro svoji interní potřebu, pak většinou využívá nějaké své základní řešení.

Které aktivity mají na obratu firmy Kodys největší podíl?

Kodys začínal v roce 1991 jako dodavatel zařízení na snímání a tisk čárového kódu a kolem toho bylo malé portfolio služeb. Jak se trh měnil, víc a víc se nabalovaly širší řešení. Dnes si můžete různá zařízení koupit i na různých e-shopech, ale my se zaměřujeme na komplexní přístup k zákazníkovi - tedy hardware, software i související podpora a služby. Pomáháme klientovi vytipovat, co je pro něj vhodné, pomůžeme mu zařízení rozchodit a následně mu pomáháme vše udržet v provozu. Zařízení je samo o sobě jen mrtvá krabička, které vdechne život software. Tímto směrem jdeme.

Do Kodysu jste nastoupil hned po studiích, pracujete tu od roku 1996. Co vás ve firmě drží tak dlouho?

Tenkrát byla ještě povinná vojna, takže jsem nastoupil hned po ní. Vystudoval jsem elektrotechniku a na zaměření firmy se mi líbilo, že vlastně aplikuje to, co jsem se na škole pět let učil. Nastoupil jsem jako vývojář pro mobilní terminály, tenkrát ještě "dosovské", což je dneska unikum.

Používají se ještě v nějakých firmách?

Ještě máme takové zákazníky. Tuším, že v České republice dva. Tehdy ty terminály nefungovaly on-line, ale dávkově. Informace se ukládaly do zařízení a pak se přes "kolébku" synchronizovaly s počítačem.

V tomto oddělení jsem začínal a pak jsem udělal po firmě kolečko, kdy jsem měl na starosti snad všechno kromě účetnictví a uklízení. Skončil jsem na místě obchodního ředitele, a pak bohužel zemřel zakladatel firmy, pan Vonásek, a já jsem se stal jeho nástupcem na pozici ředitele.

Ale zpátky k vaší původní otázce. Během těch 20 let jsem prošel různými pozicemi a v podstatě také obory, takže jsem se učil stále něco nového. Což mě baví, a proto jsem zůstal tak dlouho.