Ilustrační foto
Ilustrační foto
autor: Geis

Společnost Geis oznámila, že po šesti letech končí její soudní spor s Českým telekomunikačním úřadem o zařazení mezi poskytovatele poštovních služeb, a tedy platby do speciálního fondu, který měl v letech 2013 a 2014 pokrývat ztrátové služby České pošty, de facto hlavně rozvoz do oblastí s nízkou hustotou obyvatelstva.

„Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je vyvrcholením více jak šestiletého boje firem podnikajících v oblasti zasílatelských služeb. Věřím, že tento rozsudek otevře dveře i dalším firmám z oboru, které se cítily oprávněně poškozené povinným zařazením mezi poštovní operátory. Firmy se měly mimo jiné povinně skládat na ztrátu České pošty formou odvodů do tzv. kompenzačního fondu. Soud zcela správně v rozsudku argumentoval, že si ČTÚ liberalizaci poštovního trhu zcela v rozporu se záměrem EU vysvětlil tak, že naopak nově začne regulovat trh zasilatelských služeb,“ řekl Daniel Knaisl, jednatel společnosti Geis.

Problém, který několik let zaměstnával právní oddělení prakticky všech významných doručovatelů balíků, začal paradoxně kvůli liberalizaci poštovního trhu, kterou vyžadovala Evropská unie. Výsledkem práce českých zákonodárců byla ale hlavně ta změna, že by se soukromé zasilatelské společnosti měly zjednodušeně skládat na ztráty České pošty z jejích veřejně prospěšných, ale ztrátových aktivit. Tedy například z poskytování služeb v zapadlých vesnicích.

Jedná se o 753 milionů korun za rok 2013 a 657 milionů za rok 2014. Pošta tak z otevření trhu paradoxně vyšla posílena a její rivalové naopak oslabeni o potenciálně mnohamilionové platby do nově zřízeného kompenzačního fondu. A to i přesto, že do fondu měla nejvíc přispívat právě Česká pošta.

Český telekomunikační úřad podle zákona dostal na starost ztráty pošty rozpočítat mezi soukromé firmy, a tak začal „nahánět“ zasilatelské firmy a nařizovat jim registraci k poskytování poštovních služeb. To samo o sobě na jejich podnikání nemělo téměř žádný vliv – kromě plateb do poštovního fondu.

Úřad ale nedokázal k registraci celý trh přimět a balíkoví doručovatelé se s ním začali přít. Například PPL podala žalobu v reakci na pokutu 4,2 milionu, kterou jí uložil ČTÚ za nedovolené poskytování poštovních služeb.

Poslanci si následně uvědomili, že tento princip nemůže fungovat. Firmy si stěžovaly, že nejde podnikat s tím, že neví, kolik Česká pošta daný rok na ztrátových aktivitách prodělá a kolik jí na to budou muset přispívat. Od roku 2015 tak stát poště platí rovnou ze státního rozpočtu. Dva roky, na něž se původní zákon vztahoval, ale měli pokrýt soukromníci.

Nejistota se projevovala i tím, že si zásilkové firmy dělaly rezervy na právníky i na platby poště. Například DPD se předloni propadla do ztráty, protože si vytvořila rezervy právě na případnou platbu České poště.

Společnost Geis Parcel CZ žádala v roce 2013 Český telekomunikační úřad, aby posoudil, zda služby, které poskytuje, spadají pod poštovní služby. Přitom navrhovala, aby úřad rozhodl negativně s tím, že podstatou její činnosti je zasílatelství.

ČTÚ ale požadavku nevyhověl. Následné žalobě vyhověl Městský soud v Praze a rozhodnutí úřadu zrušil. „Kasační stížnost podanou ČTÚ Nejvyšší správní soud v polovině září tohoto roku zamítl. Podle jeho výroku se poštovní zákon vztahuje pouze na držitele poštovní licence, tedy Českou poštu,“ uvedla mluvčí Geis Eva Děkanová.

Spediční, balíkové a expresní firmy vydaly za dlouhé roky soudních sporů, právních analýz a posudků miliony korun. Zatím není jisté, zda tyto náklady budou po ČTÚ požadovat uhradit.