Obaly řada firem vnímá jako nutné zlo. Jde často o jednorázově využitý materiál, který se po použití vyhodí, a na první pohled se tak zdá, že jde o vyhazování peněz. Není se proto čemu divit, že mnoho firem se snaží snižovat náklady na obaly na nezbytné minimum. Tento postup je logický, ovšem jenom do té doby, než se kvůli nekvalitním obalům začne častěji poškozovat zboží při přepravě, zvýší se počet reklamací a firmě se zvednou náklady na přepravu kvůli nutnosti opětovných dodávek.

Při návrhu obalu neexistuje nikdy jedno jediné správné řešení. Každá varianta má své přednosti a nedostatky, které musí firma před finální realizací obalového řešení zvážit. Pro každý výrobek se dá navrhnout velice kvalitní obal, který zboží při přepravě stoprocentně ochrání, ovšem pro produkty vyráběné ve velkých sériích může být takový obal nákladově neefektivní nejen kvůli vyšší ceně materiálu, ale například i kvůli komplikovanějšímu procesu balení, a tím pádem větším nákladům na logistiku. To, že se v prvé řadě nevyplatí šetřit na materiálu, potvrzují i zkušenosti Jiřího Prokopa, key account managera ve společnosti Branopac CZ Antalis, podle kterého je potřeba posoudit nejenom hodnotu obalových materiálů potřebných na danou zakázku, ale také další procesní náklady, jako jsou náklady na logistiku obalů, pracovní sílu, případné přebalování nebo reklamaci a v neposlední řadě také na likvidaci obalů.

Ideální design přepravního obalu pro konkrétní situaci vždy vyplývá z parametrů zboží a také charakteru výroby a přepravy. To znamená, že kromě toho, jak je zboží velké, kolik váží, z jakého je materiálu, jak je hodnotné a citlivé, záleží také na tom, kolik kusů zboží a jak se bude balit, kam zboží bude přepravováno, jakými dopravními prostředky a kolik času stráví na cestě. Po zhodnocení všech těchto parametrů a nákladů na obalové řešení se pak dá vytvořit několik variant obalu, a firma si tak může zvolit takové řešení, které bude pro její případ nejvhodnější.

"Každý zákazník se musí za prvé zamyslet nad tím, co chce. Chce ušetřit za balení? Vždy se dá najít levnější varianta. Chce zlepšit kvalitu svého obalu, protože se často setkává s reklamacemi? Potřebuje navrhnout kvalitnější, ale bohužel i nákladnější řešení. Chce zlepšit proces balení? Může díky standardizaci obalů zkrátit čas balení. Tyto cíle se také často promíchávají a je pak třeba rozhodnout, co je prioritou," vypočítává Jiří Prokop a dodává, že většinou samozřejmě všichni chtějí to nejlepší za co nejmenší cenu.

Správná fixace může ušetřit miliony

Samotný obal není při komplexnější přepravě jediným stupněm ochrany. Celé přepravní jednotky, tedy například palety, se při přepravách do vzdálenějších destinací a prostřednictvím více druhů dopravních prostředků také musí zafixovat, aby nedocházelo k posunování zboží v nákladním prostoru a možnému poškození obalu a následně i zboží. Pro tyto účely se využívají především nejrůznější vázací pásky a spony, protiskluzové archy, ovinovací či smršťovací fólie a vzduchové polštáře.

Tematice bezpečné fixace při přepravě se věnovala i Evropská unie, a vydala proto v roce 2014 Evropské pokyny k osvědčeným postupům pro zabezpečení nákladu při přepravě v silniční dopravě. Tento soubor doporučení především rozebírá síly, které na náklad během přepravy mohou působit. U nákladních aut může v zatáčkách docházet k přetížení nákladu až o 0,6 G a při brzdění až 0,8 G. Podle těchto údajů se pak lze dobrat toho, kolik fixačních prostředků je potřeba použít.

"U železniční přepravy jsou hodnoty přetížení jiné. Při posunování vagonů může docházet k přetížení ve směru jízdy jednotlivých vozů nebo jejich skupin až 4 G, u ucelených vlaků a kontejnerů 1 G, takže zboží přepravované po železnici je potřeba fixovat lépe než zboží přepravované kamionem," vysvětluje Jiří Prokop.

Kvalita podle nejslabšího článku

Základním prvkem fixace nákladu jsou pásky o různé pevnosti. Účinnost fixace však ovlivňuje jejich správné užití. Díky správně zvoleným úchytovým bodům, způsobu úvazu a tření lze dosáhnout o polovinu větší účinnosti pásky.

Trend je ale bohužel v současnosti opačný. "Firmy nemají dostatečné know-how, a proto často využívají jen část potenciálu fixačních prostředků. Používají tak například pevné pásky, ale využívají je jenom na 50 procent jejich kapacity. Tím se jim samozřejmě zvyšují náklady na fixační prostředky a pro bezpečnou fixaci pak musí využít větší počet pásků, což znamená delší aplikační časy," komentuje situaci na českém trhu David Marouš, obchodní manažer ve společnosti Cordstrap.

Fixace je vždy tak dobrá, jak je pevný její nejslabší článek, a v oblasti fixace nákladu jsou to spojovací prvky. Levnější spony dokážou snížit pevnost pásky na polovinu, vysokopevnostní spony ji naopak dokážou zvýšit. Při použití pásků s pevností dvě tuny je na fixaci šestnáctitunového nákladu potřeba osm pásků, kdežto při využití vysokopevnostní spony jich stačí polovina. Kvůli dražším sponám může být sice taková fixace nákladu stejně drahá, ovšem o polovinu se zkrátí aplikační časy.

Oborově je velký důraz na fixaci kladen v oblasti strojírenství a chemickém průmyslu. Je to dáno tím, že v případě špatného ukotvení a následné havárie jsou v těchto oborech velmi citelné následky. Často jde o drahý náklad, jehož uvolnění může navíc poškodit i jiné účastníky přepravního řetězce. "Pokud se náklad během přepravy uvolní, často se nemusí vůbec nic stát. Ovšem ve chvíli, kdy takový náklad vypadne z přepravní jednotky, tak v lepším případě způsobí velkou škodu, v horším případě někoho zabije. Důsledky špatné fixace mohou být obrovské a již se v minulosti stalo, že kvůli chybně zafixovaným chemikáliím vyhořela kontejnerová loď," upozorňuje David Marouš.

Různá pravidla

Kvůli předcházení těmto fatálním následkům řada firem a zemí zavádí pravidla pro správou fixaci. Pro českého exportéra to například může znamenat, že mu sice železniční dopravce přijme obstojně zafixovanou zásilku, ale vlak bude například v Německu odstaven s odůvodněním, že upevnění dostatečné není. Náklady na napravení fixace tamní specializovanou službou jsou pak samozřejmě mnohonásobně větší než v České republice, nehledě na to, že zboží či výrobek se kvůli takovému zdržení nemusí včas dostat k zákazníkovi.

David Marouš vzpomíná na další chyby z praxe, kdy byl ze Spojených států do České republiky vrácen náklad poškozený v důsledku špatné fixace či kvůli tomu, že použitá výdřeva nebyla tepelně ošetřená proti škůdcům. V obou případech škoda přesáhla půl milionu korun. "Problém je, že se tento náklad odešle a dostane se například až do cílové destinace. Bohužel neexistují dostatečné předpisy například pro exportní balení, které by platily jak u nás, tak v zahraničí. Specializované firmy na exportní balení tak balí pod velkým cenovým tlakem a podle svých interních předpisů a zkušeností. To je jedním z důvodů, proč je v České republice tak velký rozdíl v cenách a kvalitě balení," vysvětluje David Marouš.

Outsourcovat, nebo balit vlastními silami?

Specifickou oblastí ochrany nákladu je exportní balení, tedy jednorázová, jednocestná obalová řešení nestandardních, často rozměrnějších výrobků. Stejně jako u návrhu obalu pro obyčejné zboží rozhodují parametry výrobku, způsob přepravy a následného skladování. V případě exportního balení je především nutné si uvědomit, jak citlivé přepravované zboží je a jakým vlivům bude po dobu přepravy vystavováno. Vlhkost, slané prostředí a změny teplot na kontejnerových lodích mohou mít velice nepříznivý vliv na stroje či elektronické součásti. Velkou roli v této oblasti hrají už delší dobu antikorozní obaly. V současnosti se nejčastěji využívají dva typy ochrany, VCI fólie napuštěná inhibitory koroze a hliníková bariérová fólie doplněná vysoušedly. Oba typy ochrany mají svá pro a proti, společné však mají to, že je důležité jejich přesné použití. VCI fólie dosahuje nejlepších výsledků, pokud je co nejtěsněji v kontaktu s výrobkem, bariérová fólie zase musí být stoprocentně utěsněna, aby vysoušedla správně plnila svoji funkci.

Zásadním krokem pro každého exportéra je pak nalezení správného obalového partnera. Při výběrovém řízení by se neměl primárně rozhodovat na základě ceny, ale kvality odvedené práce. Důležitým rozhodovacím faktorem při výběru obalového partnera tak jsou dobré reference. Bohužel se ne vždy dá spolehnout na renomé firmy. David Marouš se během své profesionální praxe několikrát setkal s případy, kdy společnost specializovaná na exportní balení dělala banální chyby: "Exportní balení realizovala firma, která by měla být špičkou v oboru. U koncového zákazníka jsem pak ale viděl, že několik bariérových fólií bylo špatně svařeno, takže vysoušedla už byla nasáklá vlhkostí, a jiné balení mělo ochranné rohové kryty umístěné na fólii zvenku, tudíž ji ostré rohy výrobku během přepravy proděravěly." Vyplývá z toho, že pokud se firma rozhodne problematiku exportního balení outsourcovat, rozhodně by tento proces neměla pustit ze zřetele a měla by pravidelně prověřovat kvalitu obalového řešení nejen před realizací přepravy, ale i v cílové destinaci u svého zákazníka.

Vzhledem k uvedeným příkladům se nelze divit, že v České republice dlouhodobě převažují výrobní firmy, které si dělají exportní balení vlastními silami. Zaměstnávání vlastního obalového týmu může být i nákladově efektivní, pokud má firma dobrého dodavatele obalových a fixačních materiálů a balí větší množství výrobků. Vždy je však dobré zkonzultovat zavedená obalová řešení s obalovými profesionály, protože ne vždy je dlouhodobě dodržovaná praxe tou nejlepší možnou cestou. Společnost se tak z analýzy svých obalů a postupů může dozvědět, že přechod k lepšímu a bezpečnějšímu obalovému řešení nevyžaduje ani tak vyšší náklady, jako spíš investici času a úsilí do změny zavedených postupů. Vzhledem k tomu, že taková změna může znamenat zlepšení pověsti firmy díky menšímu počtu poškozeného či pozdě doručeného zboží, to je investice, která se vyplatí.

Foto: Cordstrap a Branopac CZ Antalis

Související